Putovní výlet CHKO Český les 15. – 17. 6. 2018

Chladné páteční ráno nás vyprovodilo z pražského Hlavního nádraží směrem do Domažlic. Po několika přestupech (a jízdě zcela prázdným autobusem náhradní dopravy) jsme vystoupili v Bělé nad Radbuzou. Nahodit batohy na hřbety a vyrazit byla naše nejsilnější touha.

Po celé tři dny jsme procházeli po cestách, loukách i pastvinách, brodili se lesním podrostem, zkoumali pozůstatky zaniklých obcí (opravdu silný dojem zanechaly především obce Pleš a Korytany) a hlavně si užívali výhledů a nezměnitelné atmosféry této části pohraničí.

První noc jsme uléhali na dávno už nepoužitém tábořišti u studánky kousíček od Baarovy cesty. Ještě večer jsme vyspravili ohniště a ráno vyčistili studánku. V sobotu plán velel dosáhnut zříceniny Starý Hirštejn, ale když nás cesta zavedla k prameni Radbuzy, rozhodli jsme se zde zůstat. Tak moc nám ten koutek lesa – protnutý cestičkou, naplněný sytým zurčením vydatného pramene a s dřevěným altánkem krčícím se ve stínu mladých smrčků – učaroval.

Kolem altánu ale vládl neskutečný nepořádek a ohniště mělo spíše provizorní charakter. Nedalo nám to a veškerý odpad jsme vysbírali a druhý den odnesli zhruba kilometr do nejbližšího koše, ohniště se nám podařilo zpevnit (a vyčistit od nedopalků a dalšího svinstva) a dokonce jsme i vyrobili koště z březového proutí, aby bylo čím zametat podlahu v altánku. V podvečer se děti začaly učit, jak správně nabrousit kapesní nůž. Když padla noc, nastala ta správná chvíle pro přijetí dalších dvou členek do turistického minioddílu Skalní Smradi.

Po příchodu zpět na nádraží do Bělé už se hlásila o slovo únava a všichni byli rádi, že mohou na pár hodin zbavit svá ramena tíže batohu. Už ve vlaku jsme se ale shodli, že Praha nás nijak neláká a nebylo jednoduché se přemluvit, abychom se okamžitě nevrátili zpět.